„Naty seděla v letadle a z okna pozorovala dechberoucí italskou scenérii, kde se mezi vrcholky hor skrývala nádherná jezera. Nejraději by do některého z nich skočila šipku rovnou z paluby letadla. Letěla z Prahy do Palerma s mezipřistáním v Římě. V Palermu má dle instrukcí nastoupit do busu, který ji odveze do přístavu Trapani na úplném západě ostrova italských mafiánů. Odtud nočním trajektem na ostrov Pantelleria. Tam se má setkat s mužem, kterého potkala v sicilské Katánii, romantickém městě pod sopkou Etnou, kde před dvěma měsíci trávila s kamarádkou svou zaslouženou dovolenou. On je profesor na univerzitě a ona se ráda setkává s inteligentními lidmi. Vždy razila heslo, že informace jsou drahé, a čím víc jich člověk získá zdarma… Vlastně ani ne, jen měla ráda rozhovory na úrovni, ať již inteligenční, či kulturní. Doufala, že se od něj něco naučí a nasbírá nové zkušenosti. Byl o dost starší než ona, tak ve věku jejího otce. To ale tvrdil on, ve skutečnosti vypadal ještě starší. Muži jsou ješitní asi v každém věku. Pozvání na Pantellerii přijala spíše proto, že jí v rodné vlasti byla zima, tam se ten rok léto nějak nekonalo. A také proto, že právě letos se rozhodla pořádně cestovat, alespoň jednou za měsíc, a také pořádně žít a života užívat, neboť nikdy nevíme, co bude zítra. Prošla si životním traumatem a najednou si uvědomovala pomíjivost našich křehkých životů. Vždy ji lákala představa riskantní cesty do neznáma…“
Pokračování příběhu podle skutečné (samozřejmě mé :-)) události naleznete zde:
