Kritika, dámy a pánové, je něco, co není nijak příjemné, na tom se asi shodneme. Přesto ji každý z nás občas zneužívá.
Naše společnost je překritizovaná. Stále s něčím nejsme spokojeni. Znáte to: „Ty jsi ale hlupák, jak jsi něco takového mohl udělat?“ „Co já? Se podívej na sebe!“ Už je to dávno, co mi tehdy již bývalý šéf řekl: „Kdybys i ty pracovala mnohem líp, tak tahle firma nemusela dojít k bankrotu.“ A to mi ještě pár měsíců před tím o vánocích napsal vzkaz, jak je velice rád a že je pro něj čest, že jsem součást firmy a děkoval mi za skvěle odváděnou práci i přínos firmě. Tak se v tom pak vyznejte. Mimochodem, ve skutečnosti svou vlastní firmu tajně vytuneloval.
Kritizujeme děti: „Co to vyvádíš? Jsi normální? Že ti naplácám na zadek? To hodné holčičky nedělají!“ Kritizujeme své partnery: „ Ty si mne vůbec nevšímáš!“ nebo „To zase jdeš s tou pipinou na kafe? Vždyť jsi s ní byla před čtrnácti dněma!“ „To jsi nemohl alespoň vynýst koš? Ty seš tak strašně línej!“ Kritizujeme i úplně cizí lidi: „Ježíš, ženská, kam jste se takhle vymódila?“ „Bože chlape, vy jste dneska z postele vylezl holou zadnicí napřed!“
Z toho jde hlava kolem, ne? Takže co s kritikou? Nebo spíše jak na ni? Předně bych „kritiku“ nenazývala kritikou, ale zpětnou vazbou. Slyšíte, jak to zní dobře?
Zpětná vazba, (potažmo i ta oblíbená kritika) vyžaduje určité techniky. Jistě jste již slyšeli o asertivitě. Pro začátek a ilustraci jeden příklad – nejste-li spokojeni s návrhem svého kolegy, můžete reagovat následovně: „Ano, tvůj návrh je velmi dobrý, ještě bych však některé detaily přehodnotila.“
Hlavně neřešte, co bylo, ale jak to v tuto chvíli napravit. Dávejte konkrétní návrhy k vylepšení daného nedostatku. Mluvte se svým protipartnerem, kterému chcete zdůraznit jeho nedostatek, na stejné úrovni jako jste vy sami. Jsme partneři, jsme na stejné lodi, na stejné straně barikády. Oba přeci chceme danou situaci vyřešit v oboustrannou spokojenost. Na hrubý pytel totiž velmi často nefunguje hrubá záplata. Když někoho kritizumeme, je to hlavně proto, že si tím živíme své ego. Ano, kritika krmí ego kritizujícího! A věděli jste, že životní moudrost otupuje naše ego? S věkem dozráváme a pokud jde vše dobře, už své ego nemáme potřebu honit.
Chvalte! Když chválíte, pochvalte a máte-li něco, co chcete vytknout, vytýkejte až po nějaké době. Dejte vašemu partnerovi v komunikaci šanci si tu pochvalu vychutnat, užít si ji. Nebo použijte sendvičovou metodu: Začněte pozitivně, vhoďte, co vás trápí a uzavřete dalším plátkem pozitivní hmoty. Například ujištěním, jak partnerovi důvěřujete, že to vyřeší skvěle. A zkuste použít úsměv. Přátelský, samozřejmě.
Již několikrát jsem se v minulosti přesvědčila, že když já někoho zkritizovala, ten dotyčný člověk mi to při nejbližší příležitosti s radostí vrátil. Nejlépe vzápětí. Také se vám to někdy přihodilo? Pokud budete totiž někoho kritizovat, kdo zrovna není naladěn na příjem kritiky, pak se vám velmi lehce může stát, že vám ji vrátí i s úroky. I kdyby měl zapátrat v paměti a vrátit se třeba o dekádu zpět. Nikdy nevíte, kdo na daném člověku pracoval chvíli před vámi a zasáhl jeho Achillovu patu. Takže nepodceňujte situace v komunikaci.
Zde se vám právě bude hodit znalost již zmíněných asertivních technik. Jiné totiž fungují na agresivního člověka, který na vás po ktitice může i zaútočit. A naopak jiné uplatníte na pasivního člověka, jehož byste svou kritikou mohli třeba rozplakat. A co pak s takovým plačtivým člověkem udělat, že? Napravit neplechu by mohlo stát více úsilí než zauvažovat před kritizováním. O konkrétních asertivních technikách pro jednotlivé typy možná někdy příště. Informací o nich je navíc plný internet.
Samozřejmě konstruktivní zpětná vazba posouvá člověka dál, učí ho poznávat sama sebe a vzájemně komunikovat s ostatními. Je pro nás velmi důležitá. Bez spousty dobře míněných rad by to v našich společenských životech nešlo. A co bych byla ráda, abyste si odnesli z mého dnešního psaní? Až budete chtít příště dát zpětnou vazbu – odeberte z ní kritiku, nahraďte něčím elegantnějším a servírujte svému protějšku.
